Nespavost z hormonů

Včera v 13:04 | Jess |  Z deníčku maminky
Je až s podivem, že češtině se o tom nedá nic dočíst. V angličtině je ale s pojmem "postnatal insomnia" spojeno množství fór, článků s doporučeními a radami, ale u nás jakoby poporodní nespavost neexistovala. Ale existuje. Prý zasahuje až 60% žen. A já mám to "štěstí," že mezi ně patřím.

U nás se řeší nespavost dětí a u maminek maximálně poporodní poranění, poporodní blues a poporodní deprese. Nikde ani slovo o nespavosti.

Je to velmi frustrující. Večer místo koukání do obrazovky cvičím uklidňující jógu, dávám si teplou sprchu a na závěr kojím a čteme si knížku. Maruška usne a spí jako dudek, je ticho, tma, já sladce usínám a namísto usnutí se mi najednou otevřou oči dokořán. Tak to zkusím znovu. Zase půl hodiny usínám, zase se místo usnutí proberu. Jdu na wc. Pak chvíli koukám do stropu, usínám a místo usnutí se budím. Tentokrát moc nato, abych se znovu pokoušela usnout. Zachvacuje mě nepopsatelně panický stav, že už se v noci vůbec nevyspím. Začínám nenávidět postel, noc, tmu. Pláču a muž mě utěšuje. Po půl hodině se znovu pokouším spát se stejným výsledkem. Jakmile se mi začnou zdát sny předcházející usnutí, proberu se. Maruška se budí, já krmím. Zkoušíme udělat druhý večer. Znovu sprcha, znovu kojení a čtení. V 4:30 konečně unavená usínám. V 5 jsem buzená na další kojení. Rovnou pláču. Tohle se nedá zvládnout. Do 10 se snažím spát, po dalším kojení se zabořenou tváří v polštáři upadám do polomdlob, ale slyším všechny zvuky. Nespím. Z 11 hodin v posteli spím půl hodiny.

Ne, takhle hrozné to není každý den, ale dnes bylo. A vždycky mám v noci problém, když jsem probuzená na kojení, znovu usnout. Ale většinou je aspoň to první usnutí v pohodě. Dodržuji všechna doporučení - nepiju kofein po 12, piju bylinky, chodím na vzduch, cvičím, hodinu před spaním nekoukám do obrazovky. Někdy ale i to zklame. Půl hodiny z 11. Půl hodiny. Někdy to jsou třeba 2 hodiny, někdy 4.

Neznám v okolí nikoho, kdo by to měl taky. Nejdřív to bylo tím, že mě Maruška budila. Teď už ale nespím ani když ona ano. Prášky na spaní nesmím - kojím. A i kdyby ne, ani by to nebylo správné řešení.

Podle článků v angličtině to do 10 měsíců obvykle přejde. Je to povzbuzující nebo deprimující?

Snad dnes bude líp. Věřím každý den, že ten další bude líp...
 

Marušce jsou 2 měsíce

Čtvrtek v 9:10 | Jess |  Miminko a vše s ním související
18.1. Maruška dospěla do věku dvou měsíců.

Víkend ve znamení pláče

16. ledna 2017 v 17:58 | Jess |  Z deníčku maminky
Tento víkend se obzvláště nepovedl. Minulý celý týden bylo Marušce vždycky přes den dobře, krásně se smála na celý svět, ale večer ji zlobilo bříško (méně kulantně řečeno, nemohla si uprdnout) a plakala. A tak jsem jí chtěla pomoct, poradila se se sousedkou, která má nyní už skoro roční dvojčátka, a Marušce dala probiotika vhodná od narození. A pak jsem toho opravdu, ale opravdu litovala. Zatracená probiotika. Marušce bylo celý den špatně, plakala dokonce i v noci, respektive k ránu. Ulevilo se jí až v neděli dopoledne. Ze soboty na neděli jsem tedy spala 2 hodiny. Zamračený

V neděli jsme s Maruškou šli na dlouhou procházku, taky jsme se podívali k pradědovi a do nového bytu, kde stále probíhá rekonstrukce, ale bylo vidět, že už jsou nalité podlahy, srovnané a oštukované stěny, udělané podhledy s elektřinou, umístěny dráty, kde budou zásuvky, vyříznuté okénko na záchodě do světlíku, všechny staré dlaždičky ze stěn i podlah, stará vana, umyvadlo, to všechno bylo pryč, v bytě i na chodbě krásně čisto, takže dělníci dělají svoji práci víc než dobře!

Na pondělí jsem taky špatně spala. Musím cvičit (to zní jako lidi, co necvičí a místo aby začali, tak pořád říkají, jak musí, musí a trvá jim rok, než se rozhoupou, ale to není ten případ, já cvičím, ale jednou jsem vynechala..). Večer cvičívám denně jógu, včera jsem byla ale po jen 2 hodinách spánku na neděli tak unavená, že jsem večer rovnou zalehla. CHYBA! Byla jsem tak rozlámaná, že jsem usnula až v 1 ráno a stejně jsem se po hodině budila až do rána, ale v součtu jsem tak 5 nebo 6 hodin naspala. Takže lepší než na neděli, ale stejně bída.

Dnes byl už lepší den, Marušce už bylo dobře, takže už žádné hokusy-pokusy s probiotiky, bylo mi jí tak líto, pořád chudinka plakala, jak jí bolelo bříško.. no a já jsem taky dvakrát brečela, jednou, jak mi jí bylo líto a podruhé včera, když jsem do jedné nemohla spát, i když jsem byla pekelně unavená.. psychice to zrovna nepřidá.

Další věc je, že když jsem nevyspalá a ve špatné náladě, sahám automaticky po sladkém, takže teď bohužel samozřejmě jakékoliv pokusy o návrat do kondice sama sobě hatím. Ale věřím tomu, že bude líp. Každý den věřím tomu, že bude líp.

Poučení pro mne je - nezkoušet ulevit bříšku nějakými potravinovými doplňky, radši to nechat přírodě, dát Marušce teplou vaničku a zacvičit s nožičkami, a když bude plakat, tak ji pohoupeme jako doteď a ono se to časem srovná. Ať žije příroda.

Kam dál

Reklama