Proč jsem sem přestala psát a o pokračování blogu

21. září 2017 v 14:57 | Jess |  Z deníčku maminky
Dneska mi přišel email od týmu blog.cz s informací, že už jsem se na tento blog 3 měsíce nepřihlásila. "To to ale letí," pomyslela jsem si. Není to tak, že by nebylo o čem psát, maličká roste jako z vody, vyvíjí se o něco rychleji, než je v tabulkách, už skoro chodí bez držení, umí už i pár slovíček, už i sama dělá legraci, vyplazuje jazyk a směje se nám.. ale koho by bavilo číst, co cizí miminko dělá, že.

Tenhle blog mi v mateřství vždycky sloužil jako psychická opora pro mě samotnou (v těhotenství to bylo něco jiného, to bylo spíš pro zaznamenání pocitů a změn). Většinou jsem sem psala jak pozitivní věci, abych to viděla sepsané černé na bílém a líp si to uvědomila, ale i negativní, abych se z těch pocitů "vypsala."

Teď si sama sobě přiznávám to, co jsem si tehdy přiznat nechtěla. Trpěla jsem poporodními depresemi, a i když jsem malou vždycky milovala a udělala bych pro ni všecko, častokrát jsem v noci brečela a nenáviděla tenhle život, nenáviděla to, že takový nevinný tvoreček je na mě závislý a chtěla zpátky svoji volnost, kolikrát jsem se chtěla sebrat a prostě někam utéct, pryč od toho všeho, ale věděla jsem, že nemůžu, a brečela dál, nespala v noci a nebylo to tím, že by mě malá budila, prostě jsem jen nemohla spát.. nikdy jsem neudělala nic špatnýho, ale ty vnitřní pocity byly strašlivý.

Po půl roce s malou tyhle stavy přešly jako mávnutím čarovného proutku. A až teď čtvrt roku potom si to přiznávám. Doteď jsem si říkala, že jsem prostě byla unavená a tak dál, ale ne, fakt to byly depky a jsem ráda, že jsem z nich venku. Nikdy bych nechtěla vracet čas ani nic takového, to nejde, ale až budu mít další dítě, budu mít už tuhle hroznou zkušenost za sebou a už do toho nespadnu. Je to jen o změně myšlení.

Možná sem sem tam něco napíšu, ale to, jak malá roste, si mapuju v krásným tištěným albu s kalendářem, takže na to blog nepotřebuju.

Na druhém blogu zaměřeném na cvičení a hubnutí jsem byla v poslední době aktivnější, konečně jsem shodila všechna poporodní kila a dál se věnuju okrajově fitness, jako před malou. Cítím se víc sama sebou, než jsem se za posledního 3/4 roku kdy cítila.

Děkuju všem, kteří mi tu byli oporou a třeba někdy zase něco napíšu, už čistě v pozitivním duchu a pro radost. Usmívající se
 

Konec problému a osmý měsíc na krku

20. června 2017 v 12:50 | Jess |  Z deníčku maminky
Trvalo to půl roku. Měla jsem problémy s usínáním, případně se znovuusínáním po probuzení, někdy jsem i v noci brečela, že si zase neodpočinu, že zase bude den na houby a že to tak bude ještě dlouho. Pak jsem jednoho letního večera šla na procházku a jakobych byla osvícená, ten pocit nejde popsat, uvědomila jsem si, že na tom nezáleží, že stejně dál žiju a dál funguju i bez pořádného spaní. A od té doby se sice co se spánku týče nic moc nezměnilo, spím pořád blbě, ale už mi to nevadí, a to je sakra velký rozdíl. Už jsem si zvykla. Trvalo to "jen" půl roku.

Marušce bylo v neděli 7 měsíců. Už se mi plazí po celém bytě popředu, válí sudy, leze i přes prahy, sama si sedá a podpírá se jednou ručičkou. Je pohybově podle doktorky napřed, ale to nevadí. Usmívající se Je stále veselá, občas pláče, ale které dítě ne? Můžu si s ní sednout i venku, vydží v kočárku a je hodná. Dobře jí maso, zeleninu i přílohy, problém jí dělá ovoce a kašičky. Zoubky má stále dva. Jo a projela se poprvé metrem.

Jsem zvědavá, co si na mě ve svém osmém měsíci připraví. Usmívající se

Půl roku s miminkem

23. května 2017 v 10:53 | Jess |  Miminko a vše s ním související
Marušce bylo ve čtvrtek 18.5. přesně půl roku! Oslavila svoje půlnarozeniny tím, že ochutnala jahůdky, ale protože jí nechutná jablko, nechutnala jí ani přesnídávka s jahodami. Tak jsem jí uvařila mrkev s bramborou a máslem a domácí jídlo mi jí vždycky. Ví, co je dobrý! Pak večer bohužel dostala horečku a od té doby špatně spala, chtěla jsem napsat článek dřív, ale do soboty měla horečky, v nejhorším momentě i 39,6 Celsia. V pátek jsme byli u doktorky, z krve ani z poslechu nic nenašla. Horečka pak opadla a objevily se trochu osypky. Prý šestá nemoc. Slyšela jsem o tom poprvé! Jak byla nemocná, budila se i v noci, bylo to náročné, ale naštěstí to trvalo jen 3 dny. Teď jsme už 2 dny zase spali dobře, a tak jsem se zmátořila dost na to, abych napsala článek.

Ale teď bych chtěla napsat něco veselejšího. Usmívající se

Další články


Kam dál

Reklama