Zase pohoda

8. května 2017 v 7:20 | Jess |  Z deníčku maminky
Už zase líp spím, usínám rychle a víc si užívám dny. Malá se učí lézt a nejde jí to, trochu se u toho vzteká, ale je úžasně roztomilá, hrabe nohama a ruce rozplácne na zem, nos zaryje do deky a začne "vrčet," je to fakt srandovní.

Poslední prodloužený víkend jsme měli návštěvy a byli na výletě do Divoké Šárky. Předevčírem jsme měli dopoledne návštěvu, odpoledne jsem šla běhat (a uběhla 11,11 km, takový hezký číslo) a včera jsme byli na výletě do Kutné Hory a cestou zpátky jsme se stavili na chalupě, protože nás tam zavedla objížďka.

Ve všední dny jsem dělala dost procházek a měli jsme taky dost návštěv. Už se to ustaluje a mám radost.
 

Jako v oparu

24. dubna 2017 v 10:52 | Jess |  Z deníčku maminky
Připadá mi, že žiju jakoby v oparu. Že i když jsem vzhůru, tak vlastně napůl spím, že to, co se okolo mě děje, se neděje ve skutečnosti, ale ve snu, a že nějak proplouvám a nic moc neprožívám, a to mě mrzí. Je to tím, že málo spím, a tak holt nemá mozek dost energie vnímat pořádně. Dělám všechno tak jakoby mechanicky a taky jakoby mi bylo všechno jedno, i když není, je to jen únavou. Mrzí mě to, protože malá teď za poslední měsíc udělala tolik pokroků (umí se všemožně koulet do stran, je mnohem komunikativnější, už skoro nepláče, jen při bolesti, roste jí totiž první zoubek), taky už je hezky a já si ani hezkého počasí nedokážu moc užít, ani toho, že už máme skoro celý byt uklizený, mrzí mě, že to jde všechno jakoby mimo mě. Doufám, že až se malé ten zoubek vyklube pořádně, bude vstávat později než ve 4 nebo v 5 ráno a až budu vyspalá, konečně si začnu užívat. Blbé je, že i když si jdu lehnout dřív, nikdy neusnu před 1 nebo 2 hodinou ranní, takže naspím v noci tak 4 hodiny a pak někdy když se poštěstí přes den hodinku, ale to je spíš vyjímečné. Jo, dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat. Smějící se

Stěhování

22. března 2017 v 8:51 | Jess |  Z deníčku maminky
Už nějakou dobu jsme balili krabice a vozili věci do nového bytu, ale až tento víkend došlo na velký přesun a už bydlíme v novém!

Chybí nám skoro všechen nábytek, já pořád uklízím podlahy, protože se tu ještě dodělává sádrokartonový strop a navrtávali tu lustry, chodí sem dělníci, třeba v pondělí dodělávali kuchyň.

Spíme na matraci a celé dny dělám na bytě a starám se o Marušku (která je díky bohu hodná, spinká a hraje si). Nemám sílu na nic jiného (vaření, cvičení, péče o sebe jdou stranou).

Musím ještě oběhnout úřady a instituce, končí mi mateřská a budu žádat o rodičovskou, a taky nemáme na bytě ještě plyn, takže jen pečeme a ohříváme v troubě.

Jedu na čokoládě, kafi a sušeném a čerstvém ovoci. Po večerech jezdíme do nábytku a postupně nakupujeme a sestavujeme stoly, zbývají skříně, sedačka a další.

Už toho máme dost, ale dost práce před sebou... pořád si ale nemyslím, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Usmívající se


Další články


Kam dál

Reklama