Prvotní šok

18. března 2016 v 14:45 | Jess |  Miminko a vše s ním související
Vítám všechny čtenáře na svém novém blogu.

Nejsem tady nová, už několik blogů jsem měla a můžete mě znát jako Jess, kdo už o mně něco ví, může tenhle odstavec přeskočit, kdo ne, čtěte dál. Usmívající se Je mi 25 let, mám vysokou školu (zatím jen Bc. a plánuji Ing.), miluji hudbu, morčátka a všemožná další chlupatá zvířátka, ze všeho nejradši cestuji a poznávám svět, ráda vařím a protože mám celiakii (autoimunitní onemocnění, při kterém se lepek obsažený v jídle chová k mému tenkému střevu jako spouštěč zánětu), vařím vlastně pořád, protože je pro mě obtížné a i nebezpečné jíst ve většině restaurací, taky moc ráda sportuju, hlavně ráda běhám, když je hezky, tak venku, když ne, tak doma na páse, zajímám se o zdravý životní styl, jsem úsměvavá, zdravě sebevědomá a se svým životem vlastně ve všech ohledech spokojená. Usmívající se Žiju v Praze se svým přítelem už čtvrtým rokem a jsme pořád šťastní a doufám, že nám to vydrží na celý život.

Tenhle deníček bych chtěla věnovat svému potomkovi. S přítelem jsme nikdy nezavrhovali možnost potomstva, ale chtěla jsem počkat, až si dodělám školu. Když jsem dostudovala Bc., řekla jsem si, že už by mi děťátko nevadilo, ale s přítelem už jsem se o tom nebavila. Po roce pauzy od školy jsem si podala přihlášku na navazující magisterské studium, s tím, že teda děťátko počká minimálně další 2 roky, ale to jsem ještě nevěděla, co mě později potká.

Začátkem března 2016 jsem onemocněla chřipkou a angínou a byla 2 týdny z práce doma. Od pátka prvního týdne (11.3.) mě bolelo břicho jako těsně před menstruací, ale ta se neobjevila, tak jsem si říkala, že přijde asi následující den. No a nepřišla, takhle jsem čekala až do středy, a i když občasné křeče v břiše pomalu ustávaly, menstruace se neobjevila, a tak jsem si při cestě do lékárny koupila těhotenský test. Doma mě čekal trochu šok. 2 čárky na testu mi nekompromisně ukázaly, že hormony poukazující na těhotenství jsou přítomny. Zkrátka a dobře, že jsem v tom.

Tak trochu jsem to čekala, protože 6 dní bolestí a žádná MS jsou už opravdu podezřelé, ale stejně jsem byla překvapená. Co mě teď ale zpětně zaráží, je, že jsem si vlastně v tu chvíli nemyslela vůbec nic. Ani že jsem šťastná, ani, že nejsem, prostě nic! Docházelo mi to docela pomalu. Večer jsem si pro jistotu udělala test znovu, i když má 99% spolehlivost, no a samozřejmě i ten druhý ukázal pozitivní výsledek. Příteli jsem to řekla hned a byl šťastný, což mě jen utvrdilo v tom, že bude kromě skvělého partnera i dobrý tatínek. Usmívající se

Čeká mě v životě spousta změn, protože žijeme v 1+1, asi se budeme muset časem přestěhovat, v práci jsem měla rozjeté velké projekty, které za mě asi bude muset někdo převzít, přihláška na magisterské studium buď propadne, nebo si udělám přijímačky a rovnou studium přeruším, chtěla jsem letos na podzim cestovat s maminkou (nebo už jí mám začít říkat babička?) do Asie, což tedy určitě nepůjde, když někdy koncem listopadu nebo začátkem prosince bude mimčo, chtěla jsem co se peněz týče vydělat peníze na hypotéku, no teoreticky už bych si ji vzít mohla, ale chtěla jsem mít našetřeno víc, chtěla jsem v říjnu na půlmaraton, na který můžu absolutně zapomenout, no chtěla jsem toho tolik, měla tolik plánů a prdlajs. Smějící se

Ale vlastně jsem šťastná jako blecha, protože mít děťátko je požehnání a i když mi to otočí život naruby a už se můj starý život nikdy nevrátí, mám pocit, že to je změna k lepšímu a i když mi něco třeba nevyšlo, čert to vem, školu si dodělám potom, k vytrvalostnímu běhání se taky vrátím potom a teď si užiju svého jiného stavu jak se patří. Usmívající se

A o čem že vlastně na tomhle blogu budu psát? Prostě o pocitech, o svých všedních i nevšedních dnech, o tom, co mě potká a o tom, jak se mi daří pěstovat si v bříšku mimčo.

Mějte krásný den.

Vaše nastávající maminka Jess
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elena S. Elena S. | Web | 20. března 2016 v 18:44 | Reagovat

Hezky se to čte, taková idyla. :-)
Já dítě nechci. Našla jsem si staršího partnera, se kterým si rozumíme, šílená lovestory :-), a ten děti taky nechce, takže pro mě ideál – do ničeho mě nebude nutit. Okolí to zatím nechává být, protože si myslí, že si to časem rozmyslím. Možná jo. Zatím jsem ráda, že o tom nemusím s nikým diskutovat.
Vždy budu bojovat za práva dětí, posílat jim oblečení a podepisovat petice, ale větší vztah k nim nemám, necítím tu touhu ho mít...
Zato jsem ráda, když vidím ostatní páry, jak jim to klape. Jak jsem naznačila, moc nadějí v lidstvo už nemám, když například vidím, kteří z mých spolužáků se množí. :-D Je super, když má nastávající rodič tolik sebereflexe, aby na sobě pracoval. Tleskám. :-)

Ohledně kočárků jsem fakt dělala jen marketing, ale obecně bych nedoporučovala "houpací" kočárky – ty moderní takové nejsou a některé matky jsou z toho úplně nemocné, protože si neuvědomují, že kočárky při jízdě "vibrují", čímž uklidňují mimčo, které si snadno zvyká na houpání a pak houpeš pořád. :-)
Sympatické mi jsou značky Cybex, Peg Pérego, ABC Design, Quinny, ze sportovních B.O.B. a Baby Jogger.

Já jsem milovník čerstvých baget, navíc mám ráda seitan, takže nemoc nezávidím, ale sama vím, že se bez toho žít dá (a hlavně zdravěji), i když je to náročnější na přípravu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama