Nespavost z hormonů

22. ledna 2017 v 13:04 | Jess |  Z deníčku maminky
Je až s podivem, že češtině se o tom nedá nic dočíst. V angličtině je ale s pojmem "postnatal insomnia" spojeno množství fór, článků s doporučeními a radami, ale u nás jakoby poporodní nespavost neexistovala. Ale existuje. Prý zasahuje až 60% žen. A já mám to "štěstí," že mezi ně patřím.


U nás se řeší nespavost dětí a u maminek maximálně poporodní poranění, poporodní blues a poporodní deprese. Nikde ani slovo o nespavosti.

Je to velmi frustrující. Večer místo koukání do obrazovky cvičím uklidňující jógu, dávám si teplou sprchu a na závěr kojím a čteme si knížku. Maruška usne a spí jako dudek, je ticho, tma, já sladce usínám a namísto usnutí se mi najednou otevřou oči dokořán. Tak to zkusím znovu. Zase půl hodiny usínám, zase se místo usnutí proberu. Jdu na wc. Pak chvíli koukám do stropu, usínám a místo usnutí se budím. Tentokrát moc nato, abych se znovu pokoušela usnout. Zachvacuje mě nepopsatelně panický stav, že už se v noci vůbec nevyspím. Začínám nenávidět postel, noc, tmu. Pláču a muž mě utěšuje. Po půl hodině se znovu pokouším spát se stejným výsledkem. Jakmile se mi začnou zdát sny předcházející usnutí, proberu se. Maruška se budí, já krmím. Zkoušíme udělat druhý večer. Znovu sprcha, znovu kojení a čtení. V 4:30 konečně unavená usínám. V 5 jsem buzená na další kojení. Rovnou pláču. Tohle se nedá zvládnout. Do 10 se snažím spát, po dalším kojení se zabořenou tváří v polštáři upadám do polomdlob, ale slyším všechny zvuky. Nespím. Z 11 hodin v posteli spím půl hodiny.

Ne, takhle hrozné to není každý den, ale dnes bylo. A vždycky mám v noci problém, když jsem probuzená na kojení, znovu usnout. Ale většinou je aspoň to první usnutí v pohodě. Dodržuji všechna doporučení - nepiju kofein po 12, piju bylinky, chodím na vzduch, cvičím, hodinu před spaním nekoukám do obrazovky. Někdy ale i to zklame. Půl hodiny z 11. Půl hodiny. Někdy to jsou třeba 2 hodiny, někdy 4.

Neznám v okolí nikoho, kdo by to měl taky. Nejdřív to bylo tím, že mě Maruška budila. Teď už ale nespím ani když ona ano. Prášky na spaní nesmím - kojím. A i kdyby ne, ani by to nebylo správné řešení.

Podle článků v angličtině to do 10 měsíců obvykle přejde. Je to povzbuzující nebo deprimující?

Snad dnes bude líp. Věřím každý den, že ten další bude líp...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama