Jako v oparu

24. dubna 2017 v 10:52 | Jess |  Z deníčku maminky
Připadá mi, že žiju jakoby v oparu. Že i když jsem vzhůru, tak vlastně napůl spím, že to, co se okolo mě děje, se neděje ve skutečnosti, ale ve snu, a že nějak proplouvám a nic moc neprožívám, a to mě mrzí. Je to tím, že málo spím, a tak holt nemá mozek dost energie vnímat pořádně. Dělám všechno tak jakoby mechanicky a taky jakoby mi bylo všechno jedno, i když není, je to jen únavou. Mrzí mě to, protože malá teď za poslední měsíc udělala tolik pokroků (umí se všemožně koulet do stran, je mnohem komunikativnější, už skoro nepláče, jen při bolesti, roste jí totiž první zoubek), taky už je hezky a já si ani hezkého počasí nedokážu moc užít, ani toho, že už máme skoro celý byt uklizený, mrzí mě, že to jde všechno jakoby mimo mě. Doufám, že až se malé ten zoubek vyklube pořádně, bude vstávat později než ve 4 nebo v 5 ráno a až budu vyspalá, konečně si začnu užívat. Blbé je, že i když si jdu lehnout dřív, nikdy neusnu před 1 nebo 2 hodinou ranní, takže naspím v noci tak 4 hodiny a pak někdy když se poštěstí přes den hodinku, ale to je spíš vyjímečné. Jo, dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat. Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B B | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 9:47 | Reagovat

já po ránu v rozespalosti dělám všechno tak automaticky, že pak ani nevím jestli jsem to udělala

2 veruce veruce | Web | 25. dubna 2017 v 12:55 | Reagovat

Ty zoubky u miminek jsou děs (víme o tom se synem svoje), snad to malou nebude trápit dlouho. Matně si vzpomínám, že jsem podobné období minulý rok také prožila (tedy spíše proplula), odeznělo to tak nějak samo. Svedla bych to na počasí, které se pořád střídá, jak se na apríl sluší. Neumím si ani představit, jak muselo být stěhování a zařizování nového s miminkem náročné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama