Půl roku s miminkem

23. května 2017 v 10:53 | Jess |  Miminko a vše s ním související
Marušce bylo ve čtvrtek 18.5. přesně půl roku! Oslavila svoje půlnarozeniny tím, že ochutnala jahůdky, ale protože jí nechutná jablko, nechutnala jí ani přesnídávka s jahodami. Tak jsem jí uvařila mrkev s bramborou a máslem a domácí jídlo mi jí vždycky. Ví, co je dobrý! Pak večer bohužel dostala horečku a od té doby špatně spala, chtěla jsem napsat článek dřív, ale do soboty měla horečky, v nejhorším momentě i 39,6 Celsia. V pátek jsme byli u doktorky, z krve ani z poslechu nic nenašla. Horečka pak opadla a objevily se trochu osypky. Prý šestá nemoc. Slyšela jsem o tom poprvé! Jak byla nemocná, budila se i v noci, bylo to náročné, ale naštěstí to trvalo jen 3 dny. Teď jsme už 2 dny zase spali dobře, a tak jsem se zmátořila dost na to, abych napsala článek.

Ale teď bych chtěla napsat něco veselejšího. Usmívající se


Naposled, když jsem psala, jaké Maruška udělala pokroky, jí byly 3 měsíce. Naprosto mě tehdy konsternovalo, jak se z ležícího knedlíčku, co ani pořádně nechce otevřít oči, stalo interaktivní děťátko. A teď? Pomalu mi to začíná přerůstat přes hlavu, jak je živá! Smějící se Jestli z nuly do tří měsíců byl obří pokrok, teď byl ještě větší! Řekni, kde ty kytky jsou, řekni, kde jsou ty dny, kdy jsem o malé třeba na chvilku nevěděla. Smějící seSmějící seSmějící se Jak jsem si libovala, že si vystačí. Smějící seSmějící seSmějící se

Z tří měsíců na šest nastala spousta obrovských změn. Během čtvrtého měsíce Maruška začala poznávat lidi, a taky začala rozlišovat na sympatie a antipatie. Dva týdny plakala na všechny lidi kromě rodičů, a tak s ní třeba jet v tramvaji nebo nakupovat v obchodě bylo opravdu peklo! Naštěstí to ale přešlo, a pak plakala jen na cizí lidi, teď pláče i na příbuzné, pokud je déle nevidí. Je ale vidět, že už prostě lidi poznává. Třeba nejvíc se jí líbí fousatí chlapi. I cizí. Smějící se

Během čtvrtého měsíce taky Maruška začala "ochutnávat" všechno, co jí přišlo pod pusu, třeba peřinku, hračky, a to jí ostatně zůstalo až doteď, jen teď je šikovnější, protože se pro všecko natáhne nebo překulí. Taky se tehdy naučila používat ručičky ke zvedání předmětů.

Během pátého měsíce se naučila obrovskou širokou škálu zvuků, některé opravdu roztomilé, jiné opravdu hlasité a na nervy lezoucí. Usmívající se Taky jsme se přestěhovali do nového bytu, kde už jen chvilku vydržela být "ležákem" v postýlce, brzy už chtěla trávit dny s námi na dece na zemi, protože už nespala po každém krmení a hraní jako předtím. Dostali jsme od kamarádky takovou hrazdičku, na kterou jsme nejprve věšeli hračky a dávali ji nad tu deku, ale pak si Maruška oblíbila ocucávání nožiček té hrazdičky, takže jsme tam i přestali věšet hračky, protože byly jaksi nadbytečné. Smějící se Taky během pátého měsíce Maruška objevila, že má nožičky, asi týden si sahala na kolena, a pak na chodidla a koncem pátého měsíce si strčila palec od nohy do pusy, mám spoustu krásných fotek a mezi ně patří i ta, kdy si poprvé strčila palec od nohy do pusy, měla na sobě takové pěkné šatičky. Usmívající se Taky jsme byli na vítání občánků ve Vršovickém zámečku. Usmívající se

Jakmile dovršila 5 měsíců, během svého šestého měsíce začala být šikovnější a šikovnější. Už se i vztekle rozplakala, když jsem jí sebrala hračku, hlasově na sebe dost intenzivně upozorňuje, když se jí nikdo nevěnuje a chtěla by to (umí takový vše přehlušující zvuk, ale někdy si chvilku vystačí sama, jindy, hlavně tedy večer, si nemůžu ani pustit pětiminutové video s písničkou, aniž bych ho šestkrát pozastavovala a vracela), moc jí od té doby baví sledovat, jak cvičím. Naučila se koulet na bříško bez pomoci. To byl největší mazec. Jako by v tu chvíli zapomněla, že se kdy uměla překulit z bříška na záda, vždycky "uvízla" na břiše a po chvíli se vztekala, protože jí to nebylo pohodlné. Takhle se vztekala týden v kuse! Pak si naštěstí vzpomněla a teď válí sudy. A couvá - ano. Neleze popředu, ale pozadu. Smějící se A intenzivně objevuje možnosti hlasivek. Říká dědědě-tětětě-dididi-jejeje, výská, vříská. Taky jí vyrostly 2 zoubky - spodní jedničky. Naštěstí ten růst zoubků tolik neprožívala, jako jiné děti, co jsem slyšela, ani neměla teploty nebo tak. Během šestého měsíce jsem jí taky začala dávat maso-zeleninové příkrmy jako oběd místo kojení. Nejprve se snažila ze lžičky sát jako z prsu (vystrkovala zpod lžičky jazyk), ale brzy se naučila, že stačí otevřít pusu, nechat si tam dát lžičku, zavřít pusu a polknout. Je šikovná a celkem čistotná, když nemáme návštěvu a krmím ji sama, ani si nezadělá bryndák, zato když má obecenstvo, kouká všude okolo, otáčí se a je celá zadělaná. Smějící se Toho mám taky skvělé fotky. Možná sem na blog na chvilku pár fotek dám, z těch památných momentů, a zase je pak smažu. Kdybyste tedy chtěli. Usmívající se

Zatím marně se snažím vytvořit nějaký pravidelný režim, ale asi se snažím marně hlavně pro to, že sama nemám jasno, jak bych chtěla, aby to bylo. Aspoň ale vím, že spí jednou dopoledne a dvakrát odpoledne, sice ty časy se ještě různí, ale jistý vzorec tam už je. A noční spaní se Marušce změnilo na od půl deváté do půl šesté s jedním kojením před půlnocí, když my, rodiče, jdeme spát.

A jak tedy takový náš typický den nyní vypadá?

Co se týče ostatních činností než je spaní, většinou dopoledne se "flákáme," tedy hraju si s Maruškou na dece a okolo desáté si jde po mléku dát dopoledního šlofíka a já si pak dám kafe a kouknu se na nějaký seriál. Pak se probudí a dám si jí na deku do kuchyně, kde uklízím, vařím a ona mě sleduje nebo válí sudy a zkoumá věci okolo stěn, když k nim docouvá. Třeba kýbl s mopem, židle, stůl, plastové lahve od piva apod. Je pod dozorem, tak ji nechávám a nic jí neberu z ruky, pokud by si vyloženě neublížila. Usmívající se Pak se naobědvám, ona mě u toho bedlivě sleduje, pak nebo mezitím uvařím pro ni, většinou je to nějaká maso-zeleninová směs s přílohou nebo jen zeleninová s přílohou, hlavně používám tyto ingredience: mrkev, petržel, cuketa, lilek, dýně, celer, pórek, špenát, brambor, rýže, krůtí nebo hovězí maso, olej slunečnicový, řepkový, olivový nebo máslo. Už ochutnala i rybu, lososa, ale zatím jen jednou. Taky jsem jí zkoušela dát ty hotovky ze skleničky, ale plive to po mě, chce jen domácí. Nedivím se. Čerstvé je čerstvé. Usmívající se

Po obědě si chvilku hrajem nebo zpíváme s kytarou, pak ji nakojím a jdeme s kočárkem na procházku, někdy usne doma, tak ji nechám spát, a jdeme pak ven až okolo čtvrté až páté. Většinou během procházky i něco nakoupím. Taky odpoledne chodí návštěvy, takže chodíme ven s návštěvami "po kafi."

Po návratu ji kojím, pak přijde chlap z práce, já cvičím, což Marušku extrémně baví sledovat a chechtá se na mě. Takže vlastně cvičím pro sebe i pro ni pro zábavu a vždycky si dělám legraci, že kvůli ní budu namakaná. Smějící se

Pak dělám večeři a s chlapem se střídáme o Marušku, večer bývá často protivná, když na ni padá únava, no a okolo půl deváté až deváté ji zase nakojím a u toho usne. Někdy se po půl hodině zbudí s pláčem a chce k nám, ale většinou už vydrží v postýlce. My si hrajem na počítači, teď paříme Mass Effect Andromeda. Smějící se Okolo jedenácté jdeme spát i my, Marušku ještě vytáhnu z postýlky, přebalím a nakojím, a pak spíme do rána (mezi pátou a šestou budííííček!).

A takhle to jde pořád dokola. Usmívající se Kromě víkendů tedy, kdy jezdíme na výlety, a to už před obědem, tak má Maruška trochu rozhozené spaní a hraní apod., ale zvládá to dobře, to zase kouká na domy, stromy, v restauraci... je to paráda. Ty víkendy si fakt užíváme jako rodina, a to jsem moc ráda.


Někdy mám ale stavy, že jsem třeba naštvaná, že když je Maruška vzhůru, nemůžu si dělat nic svojeho v klidu déle než 5 minut, ale asi to je tak normální. Jako že někdy si vystačí hrát sama, jen když jsem s ní v místnosti, ale nědky, a hlavně tehdy, kdy si chci odpočinout, tak vyžaduje pozornost. Hlasitě, ne pláčem, ale vše přehlušujícím pískáním či voláním. Hlavně mě to štve ve dny, kdy jsem unavená, nedospalá, jinak to beru jako že to je tak, jak to je. Někdy se dopálím, že na mě Maruška haleká a já bych si třeba fakt moc ráda v klidu nakrájela to jídlo nebo napsala SMSku nebo třeba i došla na záchod nebo vypila kafe a přečetla aspoň jeden článek v časopise, vyluštila jednu křížovku nebo cokoliv, jsem z toho někdy docela špatná. Nedávám nic najevo, jen někdy třeba odejdu z místnosti a nechám ji halekat, protože už prostě nemůžu. Necítím se proto ale jako špatná matka, jen jsem někdy unavená z toho všeho, z těch asi 18-hodinových každodenních směn včetně víkendů. Zamračený Ale zase jindy, když jsem odpočatá a v pohodě, tak mám ze všeho radost. Usmívající se Život s miminkem je veliká, obrovská, změna, něco je lepší, něco horší, ale je tu nový život, a to je zázrak. A chci jí být nejlepší mamkou na světě. Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 25. května 2017 v 12:12 | Reagovat

To už je ale velká slečna! Na té poslední fotce je úžasná :)
Pěkný přehled, s úsměvem jsem si přitom zavzpomínala na období zhruba před rokem u nás. A k poslednímu odstavci - tohle zažívá každá máma a já to považuji za naprosto normální. I máma je jen člověk a potřebuje přes den aspoň chvíli pro sebe :)

2 Jajinka Jajinka | Web | 1. června 2017 v 14:23 | Reagovat

Jee ta je hezounká :) Moc se mi líbí tvůj denní režim :) Hodnotila bys mateřskou jako dovolenou nebo jako jiné maminky bys spíše řekla, že to není dovolená? :) Chybí ti práce nebo si tohle užíváš? Já se na toto období těším, i kdyý zatím miminko nepřipadá v úvahu. Ale těším se až to jednou bude :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama